- 13.7.2025
Dobrovolné vojenské cvičení středoškoláků "DVC 2025", kterého se účastní cvičící u 72. mechanizovaného praporu a 102. průzkumného praporu, má za sebou první týden. A i když jde o první oficiální ročník, už teď je jasné, že nejde o žádný letní tábor. Mladí lidé z celé republiky dostali možnost poznat Armádu České republiky zblízka – ne jako diváci, ale jako její součást. Na celý měsíc se stali součástí systému, který funguje 24 hodin denně, sedm dní v týdnu.
Z civilu do režimu
Přechod z běžného studentského života do vojenského prostředí byl pro mnohé šokem. Brzké ranní vstávání, přesně daný denní režim, fyzická náročnost – to vše představovalo výzvu. Ale právě v tom spočívá síla tohoto projektu. Účastníci se rychle adaptovali, a to nejen díky vlastnímu odhodlání, ale i díky podpoře zkušených instruktorů, kteří je vedou nejen k výkonu, ale i k vzájemnému respektu a spolupráci.
Hlavní předmět týdne: Pořadová příprava
Základním pilířem prvního týdne byla pořadová příprava. Na první pohled může působit jako pouhé pochodování a hlášení, ale její význam sahá mnohem dál. Pořadovka učí vojáky reagovat na povely, pohybovat se jako jeden celek a vnímat rytmus a strukturu. Právě schopnost okamžitě reagovat na rozkaz a sladit se s ostatními je klíčová pro vojáky i v bojových situacích, kde rozhodují vteřiny. Zároveň rozvíjí disciplínu, soustředění a respekt k autoritě – hodnoty, které mají přesah i do civilního života.
Střelecká příprava? Největší zážitek
Z celé škály aktivit si účastníci nejvíce oblíbili střeleckou přípravu. Teoretickou nauku o zbraních doslova hltali – se zaujetím naslouchali instruktorům, zapisovali si technická data a kladli zvídavé otázky. První nácviky činností se zbraní si užívali naplno. Pro mnohé to byl první kontakt s vojenskou zbraní – a zároveň moment, kdy si uvědomili, že zbraň není hračka, ale nástroj, který vyžaduje respekt, zodpovědnost a soustředění.
Nejtěžší zkouška? Vlastní tělo
Zároveň ale zažili i své limity. Nejtěžší moment týdne přišel s přezkoušením z tělesné přípravy. Silové disciplíny a jejich přísné normy byly pro mnohé bolestivou zkušeností. A dvanáctiminutový běh? Pro některé doslova peklo. Mnozí limit nestihli a podle armádních měřítek by byli hodnoceni jako nevyhovující. Ale o to tentokrát nešlo. Cílem nebylo hodnotit, ale získat startovní údaje – zjistit, jak na tom studenti jsou. Na konci výcviku si budou moci přezkoušení zopakovat a sami uvidí, jaký kus cesty ušli. A právě to je motivace, která má skutečný smysl.
Jednotlivec tvoří celek
Vojenské prostředí rychle ukáže, že bez spolupráce to nejde. Když jeden zaspí, ostatní čekají. Když někdo něco neudělá, musí to za něj udělat tým. A to má důsledky. Stejně jako v běžném životě – v práci, ve škole, v rodině. Odpovědnost za vlastní činy je základní kámen fungující společnosti. A právě to si účastníci začínají uvědomovat.
Zkušenost, která zůstane
DVC 2025 není o tom, aby se z každého účastníka stal voják. Je to o tom, aby mladí lidé poznali, co znamená být součástí něčeho většího. Aby pochopili, že disciplína není o slepém poslouchání, ale o schopnosti plánovat, držet slovo a být oporou pro ostatní. A že když se chce, dá se za den stihnout víc, než by si člověk myslel – pokud ví, co dělá a proč to dělá. Je to o tom, aby mladí lidé pochopili, jak důležité je být spolehlivý, připravený a ohleduplný k ostatním. Aby si odnesli zkušenost, která jim pomůže v jakémkoli oboru – ať už se rozhodnou pro armádu, práci ve fabrice nebo ve službách, podnikání, nebo cokoli jiného.
A jak to zatím vidí naši mladí vojáci?
„Procítěný, ale velmi užitý zážitek jsme společně zažili při odpolední tělesné. Někteří z nás si sáhli na dno, ale i přesto jsme se všichni smáli a bavilo nás to, protože jsme si v tom našli to pozitivní – a to byla spolupráce, atmosféra s hudbou a úžasná a tvrdá podpora od instruktorů. Úkol zněl jasně: 5 sérií a v každé z nich 10 dřepů, 10 kliků, 10 aerobních cviků a 1 minuta plank. Nakonec to bylo zakončeno veslováním, kdy jsme se všichni spojili rukama a veslovali. Atmosféra byla super, krev proudila žilami a všichni jsme se přemohli. Tohle zvyšování fyzičky byl pro mě zatím nejlepší prožitý moment, co tu byl.“
„Zdravím všechny domů. Rozhodně to tu není tak děsivé, jak jsme si asi všichni mysleli, a mám se fajn. Začínáme se učit základní vojenské dovednosti a instruktoři občas říkají, že to na nás jde i trošku vidět. Některé věci nám jdou pomalu a je to těžké, ale věřím, že se brzo zlepšíme. Měli jsme už několik hodin střelecké a já se nemůžu dočkat, až půjdeme na střelnici. Dneska jsme se třeba učili základy taktiky nebo jak správně chodit jako vojáci. Všechny tyhle věci jsou super, ale nejzáživnější mi tady rozhodně přijde to všeobecné zocelování. Někdy to zabolí, ale mám z toho dobrý pocit. Možná nakonec budete mít kulturní šok vy ze mě, až se vrátím domů. 😊“
